Tradiční Vánoce Pod Hvězdárnou

Podobně jako většina lidí v našich končinách, i my slavíme Vánoce. Do jaké míry jsou tradiční, nebo netradiční, by se dalo dlouze polemizovat, ale o to tady přece nejde. Stromeček máme, ryba byla... Takže jsou tradiční? Ne tak docela.

Vánoční tradice?

"Tradiční Vánoce" je totiž docela ošemetná formulace. A to hlavně v tom, o jaké nebo čí tradici je vlastně řeč. Vánoce jako prastaré oslavy zimního slunovratu jsou tu v různých podobách už několik tisíc let. A stejně jako se měnila kulturní struktura Evropy, měnila se i podoba Vánoc. Od starověkých keltských rituálů trvajících od zimního slunovratu dvanáct dní, přes germánské Yule, zasvěcené bohu Ódinovi, staroslovanský Kračun nebo Koledu, křesťanské svátky narození Krista, až po dnešní moderní komerčně znásilněné a duchovně okleštěné svátky "klidu a míru".

Dokud jsme s Barčou bydleli v Brně, Vánoce jsme slavili velice skromně. Většinou to byla lehká výzdoba, pár smrkových větviček, stromeček jsme neměli. Bylo to i proto, že už tehdy jsme se snažili vyhýbat nákupnímu humbuku velkým obloukem a vytvářet co nejméně odpadu, i když v Brně to nebylo jednoduché. Dnes nakupujeme základní potraviny v bezobalovém obchodě a zeleninu na farmě. Díky tomu jezdíme do supermarketů podstatně méně a tím jsme snížili čas strávený nákupy, které bývají často velice stresujícím aspektem před začátkem svátků.

Loňské Vánoce jsme poprvé prožívali v našem novém domě a porvé si udělali Štědrý den doma jako rodina. A začali jsme tak utvářet svoji tradici oslavy Vánočních svátků, svátků zrození Slunce a příchodu Nového roku.

Oslava zimního slunovratu

Letošní svátky pro nás začali "Kračunem" v den zimního slunovratu 21. 12. Ne, že bychom se považovali za pravověrné Staroslovany. Slovo Kračun ale pochází z praslovanštiny a je doslova označením nejkratšího dne. Je to pro nás čas, kdy se můžeme zastavit a odpočinout, pozvat přátele a strávit večer u ohně tak, jak to dělávali lidé v tento den odnepaměti.

Zachráněný stromeček

Štědrý den byl tentokrát se stromečkem. Ani bychom ho vlastně nepotřebovali, kupovat jsme žádný nechtěli, protože nám připadá škoda řezat živé stromky jen kvůli "pár dnům parády". Podařilo se mi ale sehnat špičku smrku po těžbě, která by stejně skončila na hromadě klestu, takže jsem ji vzal domů a společně jsme ji nazdobili. Nakonec jsme rádí, že stromek máme. Vánoční stromy jak je známe dnes, se začaly zdobit v Německu v 15. století. Tradice je však starší a sahá až do dob starogermánských. Tehdy stromek představoval Yggdrasil, tzv. světový strom nebo také kosmický strom či strom života, který podle mýtů, objevujících se napříč kulturami, tvoří osu světa a energeticky propojuje celý vesmír, naši planetu a vše živé i neživé na ní, což je opět velmi symbolické, protože si stále více uvědomujeme, že energie, kterou vkládáme do prostoru, se k nám vždy vrátí zpět a jakou energii posíláme, taková k nám také přichází.

Ryba neryba...

Také večeře byla letos s malou obměnou podobná té loňské, takže by se dalo říct, že už tradiční :-) Štědrovečerní bramborový salát je samozřejmostí a nesměl chybět. Kapra jsme ale neměli. Místo něj jsme opekli marinované seitany (vloni celerové řízky, také výborné). Barčino vegetariánství se u nás kloubí s mojí nechutí k této sladkovodní rybě na jakýkoliv způsob. A jakou rybu že jsme to teda nakonec jedli? Štědrovečerního candáta od našeho kamaráda Marka. A ten ryby nejen že sám chytá, ale i parádně připravuje tak, že je nejde odmítnout. A Barča je toho důkazem, protože si i ona na candátovi pochutnala. Vždyť nakonec jde o energii, se kterou je jídlo připraveno, ne?

Vánoce všem bytostem!

A abychom si svátky neužívali jen my, myslím lidé, řekli jsme si, že půjdem nazdobit stromek i zvířatům. Vždyť jablek a ořechů máme dost a srnek jsou tu kolem celá stáda. Nakonec jsem ještě ze zbytků desek zbouchal malé jednoduché krmítko, aby se i ptáčci v zimě měli kde nazobat. Prostě netradičně tradiční svátky klidu, míru a pohody, očekávání Nového roku a pomalu se blížícího jara.

-- Michal